Zdroj: http://aldorma.hys.cz/index.php?a=balady-a-pisne/povest-o-drysanovi-a-mylle • Vydáno: 9.9.2016 6:00 • Autor: Jackie-Decker
Vím, že tuhle legendu už si nejspíš nepamatujete a ti kteří ano, ji mají spojenou s Lomeril.
Ano, máte pravdu. Vymyslela ji Lomeril a v jednorázové povídce Zrádce a jeho syn použila její úryvek. Já ji zkusila také stvárnit tentokrát po svém. Snad se bude líbit, koneckonců proč by taková legenda nemohla existovat i ve více verzích?
Ať se líbí :) A kdyžse líbit nebude, vím pro příště...
Věnováno: Lomeril
Pověst o Drysanovi a Mylle
Když měsíc stál v půli, do svatby času dost,
Kamenný král se zastavil, by nabral do zásob.
Zaprášení, znavení jeho muži přijali,
pohostinství místních lidí u Černé řeky.
A když potom jejich hrdla voda svlažila,
a krása Mylly kamenného krále oči hladila,
netušila mladá dívka, že zkázy bije zvon,
pro její lásku Drysanovu, právě začal hon.
I řekl si král náhle, že tu dívku musí mít,
žádal Myllu, prosil a s hanbou měl odejít.
Však, že odmítnut byl, snést nechtěl víc.
Tak v pravdě hořké, že co chce to musí mít
Kamenný král zajal Myllu tu dívku nevinnou,
odjel i sní a jeho muži vyřkli krutý soud.
Její ves tam spálili a těly poseta,
čekala zem na příjezd milého Drysana…
Drysan z lovu navrátivší se v rodnou svoji zem,
dívce své on vezl z dálek ze zubů ruční šperk.
Malá byla skupina těch mužů, co jela s ním,
však o to větší zoufalství, když k nebi stoupal dým.
To co našli, probudilo temnou zlobu - krev,
a odhodlání co vzato bylo, násilím si získat zpět.
Jeden z mužů co tam tehdy v prachu ještě žil,
pověděl mu, kde je Mylla zajata, a že král to byl…
Drysan vyjel se svými muži daleko na východ,
po stopách své smrti hnal se neznaje pár slov,
odpuštění nežádal a sám jej nechtěl dát,
jen pro Myllu svou vyjel, to jí chtěl získat.
A že kamenný král jistý si byl neohrožeností,
stráže jeho poskrovné přemohli s lehkostí.
I zachránil svou milou Drysan a utekl s ní,
láska ta je hnala, přes pláně i lesy.
Pomsta krále a zběsilost mezí neznala,
vyjel on sám s družinou a pádil do běla.
Do nitra vrchoviny kopyta koní noří se.
Na život a na smrt ten hon, dřív nebude konce.
Když pak Drysan koně uhnal, sedmému došlo sil,
tehdy jedinkrát se s dívkou svou na místě zastavil.
Jen jeden pohled do očí a víc už nestačil,
jen dýku té dívce milé do srdce zabořil…
Od těch dob má tahle pověst v kraji trvání,
jak velká láska i pýchu krále klidně pokoří.
A jediné co vám k tomu lidé povědí,
je to co každý příběh zakončí…
Drysan zabil lásku svou i sebe zahubil,
by na nebe s ní v pokoře, k Drakům vystoupil.
Drysan vyhrál, Myllu získal, a to chtějí králi říct,
když noc se snese a jejich hvězda září ponejvíc.
A možná, že to takhle mělo vlastně být,
a mi lidé se z jejich lásky máme poučit.
Kamenný král prohrál tuhle bitvu velikou,
dvě těla mrtvá zakončila honbu šílenou.
Dvojí hrob tam v dálce leží v srdci země daleké,
to místo, kde k sobě splynula dvě těla i duše.
Pravdu už se asi, nikdo nikdy nedoví,
možná že ti dva tam někde stále spolu dlí…